Velké množství zahradních trvalek i letniček nejenže obsahuje zdraví škodlivé látky, ale dokáže ohrozit i na životě. Často však jedovaté rostliny vynikají zvláštními listy i květenstvími. Mnohé jsou oblíbené již po staletí a dodnes z nich byla vyšlechtěná řada pozoruhodných odrůd.

Nepohybují-li se pravidelně na zahradě malé děti nebo nemáte-li strach, že by rostliny mohla okusovat domácí zvířata, neváhejte s výsadbou některé z následujících krásek, ať už to bude bylinanebo dřevina.

Náprstník červený (Digitalis purpurea)

Náprstník červený je, na rozdíl od v přírodě rostoucího náprstníku velkokvětého, nepůvodní druh. Přes metr vysoká bylina je dvouletá ‒ sazeničky lze předpěstovat ze semínek ve skleníku a na podzim je vysadit do záhonu. Další rok se rozvinou růžicovité přízemní lístky a za další rok vyraší stvol. Rozkvétá v červnu a květy vydrží až do srpna. Bývají bílé, růžové i temně purpurové.

Celý náprstník obsahuje glykosidy ovlivňující srdeční činnost. Extrakty z náprstníku (zejména hlavní jed digitoxin) jsou využívány v lékařství. Při otravě, kterou může způsobit jen pár listů, dochází během několika hodin k srdeční zástavě.

Břečťan popínavý (Hedera helix)

Břečťan je oblíbená půdopokryvná i plazivá dřevina. Jedovaté jsou plody ‒ tmavé bobule. Listy mají naopak léčivé účinky. Břečťan se množí vegetativně a rychle se rozrůstá. Pne-li se břečťan podél kmenů jiných stromů, jeho růst by měl být usměrňován ‒ neměl by se dostat až do korun. Žije totiž poloparazitickým způsobem a dřeviny oslabuje.

Skočec obecný (Ricinus communis)

Žlutě kvetoucí letnička vysoká až dva metry, také podle tvaru listů nazývaná „Kristova palma“, pochází z východní Afriky. Listy bývají zbarvené lehce do ruda. Uvádí se, že skočec je naše nejjedovatější rostlina, nebezpečná jsou hlavně semena. Mohou být bílá, červená nebo hnědá (podle odrůdy) a ukrývají v sobě protein ricin. Ten je údajně 12 000 x silnější než jed chřestýše a jenom 6 až 8 semen představuje pro dospělého člověka smrtelnou dávku.

Skočci budou svědčit suchá a teplá místa. Před výsadbou je dobré nechat semena naklíčit třeba na vlhkém papíru. Rostliny se dělí na samčí a samičí. Květy nemají okvětní lístky (což je činí tak zvláštními). Semínka nesou maličký přívěšek (takzvanou karunkulu). Proto jsou přitažlivá pro mravence, kteří je pomáhají roznášet, a tak i rozmnožovat.

Oměj šalamounek (Aconitum plicatum)

Sytě modře kvetoucí trvalka se ze zahrad šíří i do volné přírody. Nejbližšími příbuznými oměje jsou rovněž jedovaté pryskyřníky. Oměj vynikne v polostínu i na slunci ve společnosti dalších trvalek. Obsahuje alkaloid akonitin. Po požití smrtelné dávky dochází k udušení. Už jen dotek může u citlivých osob vyvolat kožní problémy. Na otravu extraktem z oměje údajně zemřel i římský císař Klaudius.

Lýkovec (Daphne sp.)

Růžovými kvítky se keřík obalí v květnu a kvete až do konce června. Bude se mu dařit v polostínu v zásaditější půdě. V přírodě se jedná o ohrožený druh. Jinak je vyšlechtěná řada zahradních forem. Množí se pomocí řízků, zahradní odrůdy většinou semena nevytvářejí.

Na pěstování jsou lýkovce poněkud složitější, každý kultivar vyžaduje jiné podmínky. Na skalkách roste nejlépe lýkovec vonnýLýkovec jedovatý rozkvétá již v únoru. Vonné květy přitahují hmyz. Jedovatá je celá dřevina, omamná je i vůně ‒ po intenzivnějším vdechování z ní může rozbolet hlava.

Tis červený (Taxus baccata)

Temně zelené, dlouhověké jehličnaté stromy nebo keře dodávají stinným zákoutím zahrady nádech tajemna. Menší i větší keříky mívají zahradnictví v nabídce, a tak se sami můžete rozhodnout, jak vysoký tis chcete vysadit.

Jedovaté jsou všechny části rostliny kromě červeného dužnatého míšku, který obklopuje rovněž jedovaté semeno. Tis je prosycený alkaloidy taxinemefedrinemlykopinem a mnoha dalšími. Otrava probíhá rychle, dochází při ní k srdeční zástavě.

Konvalinka vonná (Convallaria majalis)

Půdopokryvná vytrvalá bylina, jež na zastíněných místech vytváří souvislé porosty, nese po odkvětu mimořádně jedovaté plody i když se zahradní formy se rozmnožují hlavně vegetativně. Na půdu ani zálivku náročná není. Konvalinka, symbol lásky, nádherně voní, avšak i z vůně můžete pocítit lehkou závrať. Toxickými látkami jsou glykosidy, které způsobují zástavu srdce.

Durman obecný (Datura stramonium)

Na zahradách se pěstují nejrůznější velkokvěté dekorativní kultivary (lidově zvané andělské trumpety).

Kvete během června, července až do září. Květy krásně voní. Pěstuje se ze semínek, do záhonu se vysazuje až v druhé polovině května, kdy už nehrozí mrazíky. Potřebuje půdu bohatou na živiny. Durman obsahuje alkaloidy hyoscyamin a atropin. Ve středověku byl drogou, jež hrála hlavní roli na údajných sletech čarodějnic. Po jeho požití se totiž dostavují zrakové halucinace.

Jedovaté rostliny zároveň působí jako zdroj cenných látek pro farmaceutický průmyslZ rukou odborníků jsou lékem, ale na amatérské léčení pomocí extraktů z výše uvedených rostlin ve svém vlastním zájmu zapomeňte a buďte opatrní i při jejich ošetřování.