Stévie – moderní náhražka cukru

Napsat o stévii, že je moderní náhražkou cukru, je trochu, nebo spíše hodně, troufalé. Přestože stévie jako taková má svou tisíciletou historii, my Evropané jsme její výhody začali využívat poměrně nedávno. Proč se o ní tedy tak často mluví?

Přestože se stévii přezdívá sladká tráva nebo medové listí, je taktéž rostlinou s mnoha tajemstvími. Právě ona tajemnost a záhadná historie je jednou částí její oblíbenosti. Kromě toho si za krátkou dobu svého prodeje stihla podmanit skoro celý svět, což ji předurčuje k ještě větší oblíbenosti. Můžeme ovšem polemizovat, nakolik za to mohou skutečné pozitivní vlastnosti rostliny a nakolik je to práce reklamních společností a nadnárodních celků v čele s Coca Colou.

Právě spojení stévie sladké se společností Coca Cola vytváří dojem, že jde spíše o reklamní tah, než o dokonalost rostliny samotné. Ovšem nelze soudit pouze podle obalu.

Stévie sladká, latinsky Stevia rebaudiana, je původně tropická rostlina s bílými květy. Jejím domovským regionem je Střední a Jižní Amerika, kde ji již před několika tisíciletími používali místní indiáni. Paraguayské a brazilské kmeny, Guaráni, s pomocí stévie léčily pálení žáhy, cukrovku a záněty dutiny ústní.

Ve 30. letech 20. století však přišel zlom. Dva francouzští chemici izolovali z rostlin tzv. steviol-glykosoidy, což jsou látky, které dosahují až 300x větší sladkosti než sacharóza. I když se dal po tomto objevu očekávat velký boom, protože se předpokládalo, že by Stévie dokázala nahradit běžně používaný rafinovaný cukr, obrat tehdy ještě nenastal.

Ten se odehrál až v sedmdesátých letech v Japonsku, kdy stévie začala nahrazovat umělá sladidla. Dnešní podíl stévie a ostatních sladidel se přibližuje hranici padesáti procent, což značí ohromnou oblíbenost. Je ale nesmírně zajímavé, že se podobná oblíbenost nepřesunula na evropský kontinent a do USA, ba naopak. Díky nejrůznějším klinickým studiím a rozporuplným výsledkům byla stévie dlouhá léta jen na okraji zájmu.

Obrat v náhledu nastal až v roce 2006, kdy byla stévie Světovou zdravotnickou organizací doporučena jako potravinový doplněk s nezpochybnitelnými zdravotními účinky. Na tento stav později zareagovala i Evropská unie a USA.

Samotné pěstování v našich končinách není rozhodně vyloučené. Díky křížení se z původní jednoleté rostliny stala „víceletka“. Samotná rostlina pak má kopinaté, sytě zelené listy a dosahuje i metrové výšky. Ovšem vždy záleží na opoře a prostoru, který ji poskytnete. Doporučuje se postavit ji na slunné místo, situované na východní či jižní stranu. Zvláště v letních měsících se nemusíte bát umístit ji na balkón. Zimu přečká v zimních zahradách nebo za okny. Někdy se může stát, že i při pravidelné péči a zálivce, stévie vypadá, jako by hynula. Neděste se tohoto stavu, v jarních měsících opět obrazí a rychle získá svůj původní tvar.

Sušenými a rozdrcenými listy si můžete osladit čaj i kávu nebo stévii použít do moučníků, zákusků nebo sirupů. Oslaďte si tedy život!

foto: hardworkinghippy